Alfou a omegou úspěšnosti a kvality každého výcvikového zařízení jsou osobnosti instruktorů, styl a obsah výuky a metodika jednotlivých výcvikových programů. Dobrý instruktor bez propracovaného způsobu „JAK a CO“ učit sám o sobě nestačí, stejně tak jako nedostačuje „jen“ dobrá metodika - ale vyučována amatérem.
My netvrdíme, že jsme se jednoho krásného rána probudili a všechno uměli a znali, tak to ani nejde... Dodnes se hrdě hlásíme ke všem učitelům, instruktorům a rádcům, kteří nás na naší cestě ovlivňovali (jak se můžete přesvědčit na jiných místech našeho webu) a ceníme si možnosti se od nich učit.
Proto, a o to více, nás mrzí, že to tak nefunguje i u ostatních... V posledních letech v ČR jak houby po dešti rostou různé subjekty, které se snaží nabízet výcviky, kurzy atp. a málokterý z nich čestně a seriózně "přizná", kde a u koho se co učil, z čeho vychází a jakou má vůbec v této oblasti kvalifikaci. Proč to tady vlastně uvádíme? Hlavním důvodem je fakt, že řada instruktorů, kteří dnes nabízejí své výcvikové služby, jsou naši bývalí studenti využívající ve větší či menší míře prvky z osvědčené metodiky Aegis. Na tom samozřejmě nic špatného není (to bychom nikoho nic nemohli učit...), kdyby se oni ovšem netvářili, že vše sami vymysleli a objevili.
Jsou to např. pánové:
Jozef Didy, Jan Dvořák/Vilimovský, Tomáš Pavelka, Roman Brd, Miloš Müller, Vít Kraus
Konkurence je ve své podstatě pozitivní faktor. Nutí vás neustrnout, vyvíjet se a přemýšlet o tom, jak děláte svoji práci. Ale i konkurovat a "bojovat" o zákazníka by se mělo poctivě, bez překrucování faktů a historie.